Faraoni
Jaké postavení měl ve starém Egyptě faraon? Faraon byl pozemským synem Rea, nejvyššího ze všech božstev. Jeho titul má původ ve staroegyptském označení instituce krále jako Velkého paláce. Jako duchovní vůdce a panovník ručil a zodpovídal za chod světa. Byl považován za žijícího Hora, převtělením a legitimním následníkem prvního bájného krále Hora, sokolího boha a syna Esety a Usira, jenž po svém otci zdědil egyptské království. Takto faraona popisuje historie
"Jako "dobrý Bůh" jsi chválen svými poddanými, uctíván kněžími, budíš strach v nepřátelích. Jsi faraon, ten, jehož jméno vyslovujeme s bázní, i ten, jehož uctivě nazýváme Bohem, Panovníkem, Jeho Veličenstvem, Horem v paláci nebo Králem. Jsi posvátná bytost a máš tedy v rukou veškerou moc. Otcovsky dohlížíš na své poddané, na jejich blahobyt i bezpečí. Jsi lidský Bůh a král tak, jak tomu chce princip Maat, bohyně pravdy a spravedlnosti.
Jako dítě Rea, všemocného Boha-Slunce, udržuješ na Zemi i univerzální a původní řád a bojuješ proti rozpoutání chaosu. Pod Tvým blahosklonným dohledem nic nenarušuje pohybhvězd, rozvodňování Nilu, ani vztahy mezi lidmi. Jako duchovní vůdce jsi jediným mluvčím bohů na Zemi. Necháváš budovat jejich chrámy a svatyně."